Pod titulkem „Poselství skupiny členů ÚV KSČ, vlády a Národního shromáždění ČSSR“ vyšel ve čtvrtek 22. srpna 1968 na titulní straně sovětského deníku Pravda nepodepsaný text zdůvodňující invazi vojsk Varšavské smlouvy. Podle dobových svědectví se měl stát i v Československu prvním pokusem o zdůvodnění ozbrojeného vpádu, který ukončil reformní období pražského jara. Díky zásahu redaktorů tehdejší Československé tiskové kanceláře (ČTK) ale do redakcí vyslán nebyl.
Anonymní autoři v textu oznámili, že na sebe vzali „iniciativu k semknutí všech vlasteneckých sil ve jménu socialistické budoucnosti“. Vyzvali obyvatelstvo, aby se „semklo okolo realisticky smýšlejícího jádra strany, kterému je drahá věc socialismu“ a podpořilo okupační jednotky.
„V sázce jsou všechny vymoženosti socialismu, je ohrožena nejen naše cesta socialistické demokracie, kterou jsme v lednu nastoupili, ale i samotná podstata socialismu, naše republika,“ burcovalo poselství.
Text přinesl ráno 21. srpna do budovy ČTK její bývalý ředitel Miroslav Sulek, v té době na nucené dovolené. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů byl Sulek, který vedl agenturu od roku 1962 do jara 1968, členem skupiny šesti lidí, kteří už před okupací prohlášení připravovali. Ještě před ním byla 21. srpna ve tři hodiny ráno do ČTK vyslána skupina pěti pracovníků Státní bezpečnosti (StB), která v agentuře měla zajistit vrátnici a zabránit vstupu západních novinářů.
„Sulkovi se nakonec podařilo přesvědčit vrátného, aby ho do budovy pustil,“ vzpomíná tehdejší redaktor ČTK Jan Krčmář. „Dorazil do čtvrtého patra, kde byla směna zahraniční redakce, a nařídil vedoucímu směny, aby text vydal,“ uvedl Krčmář.
Redaktor Jaroslav Lažanský informoval o Sulkově žádosti nadřízené, podle některých informací tehdejšího náměstka ředitele Milana Bretyše, podle Krčmáře i šéfa agenturní organizace KSČ Ivana Vávru, a navrhl provolání nevydávat. „Jeho rozhodnutí schválili a nařídili Sulka okamžitě vyhostit z budovy. Sulek ale už na nic nečekal a odešel,“ popisuje dramatické události Krčmář.
Redaktor Lažanský, stejně jako Krčmář, se krátce po okupaci ocitl na normalizačním seznamu „exponentů pravice“ a musel z agentury odejít. Krčmář byl v roce 1981 při akci StB Asanace z republiky vypuzen a o situaci v normalizovaném Československu informoval západní média z Vídně jako zpravodaj agentury Reuters, v níž pracoval až do roku 1998.
Budovu ČTK v Opletalově ulici obsadili sovětští vojáci 21. srpna až dvacet minut před půlnocí. „Do redakčního sálu vstoupila malá figura v kabátě až ke kotníkům, s přilbou skoro do půli obličeje a třímající samopal,“ píše Krčmář ve svých vzpomínkách. Vyhnaní zaměstnanci ČTK se do své budovy mohli vrátit až po několika týdnech.
Pod titulkem "Poselství skupiny členů ÚV KSČ, vlády a Národního shromáždění ČSSR" vyšel ve čtvrtek 22. srpna 1968 na titulní straně sovětského deníku Pravda nepodepsaný text zdůvodňující invazi vojsk Varšavské smlouvy. Podle dobových svědectví se měl stát i v Československu prvním pokusem o zdůvodnění ozbrojeného vpádu, který ukončil reformní období pražského jara. Díky zásahu redaktorů tehdejší Československé tiskové kanceláře (ČTK) ale do redakcí vyslán nebyl.
Anonymní autoři v textu oznámili, že na sebe vzali "iniciativu k semknutí všech vlasteneckých sil ve jménu socialistické budoucnosti". Vyzvali obyvatelstvo, aby se "semklo okolo realisticky smýšlejícího jádra strany, kterému je drahá věc socialismu" a podpořilo okupační jednotky.
"V sázce jsou všechny vymoženosti socialismu, je ohrožena nejen naše cesta socialistické demokracie, kterou jsme v lednu nastoupili, ale i samotná podstata socialismu, naše republika," burcovalo poselství.
Text přinesl ráno 21. srpna do budovy ČTK její bývalý ředitel Miroslav Sulek, v té době na nucené dovolené. Podle Ústavu pro studium totalitních režimů byl Sulek, který vedl agenturu od roku 1962 do jara 1968, členem skupiny šesti lidí, kteří už před okupací prohlášení připravovali. Ještě před ním byla 21. srpna ve tři hodiny ráno do ČTK vyslána skupina pěti pracovníků Státní bezpečnosti (StB), která v agentuře měla zajistit vrátnici a zabránit vstupu západních novinářů.
"Sulkovi se nakonec podařilo přesvědčit vrátného, aby ho do budovy pustil," vzpomíná tehdejší redaktor ČTK Jan Krčmář. "Dorazil do čtvrtého patra, kde byla směna zahraniční redakce, a nařídil vedoucímu směny, aby text vydal," uvedl Krčmář.
Redaktor Jaroslav Lažanský informoval o Sulkově žádosti nadřízené, podle některých informací tehdejšího náměstka ředitele Milana Bretyše, podle Krčmáře i šéfa agenturní organizace KSČ Ivana Vávru, a navrhl provolání nevydávat. "Jeho rozhodnutí schválili a nařídili Sulka okamžitě vyhostit z budovy. Sulek ale už na nic nečekal a odešel," popisuje dramatické události Krčmář.
Redaktor Lažanský, stejně jako Krčmář, se krátce po okupaci ocitl na normalizačním seznamu "exponentů pravice" a musel z agentury odejít. Krčmář byl v roce 1981 při akci StB Asanace z republiky vypuzen a o situaci v normalizovaném Československu informoval západní média z Vídně jako zpravodaj agentury Reuters, v níž pracoval až do roku 1998.
Budovu ČTK v Opletalově ulici obsadili sovětští vojáci 21. srpna až dvacet minut před půlnocí. "Do redakčního sálu vstoupila malá figura v kabátě až ke kotníkům, s přilbou skoro do půli obličeje a třímající samopal," píše Krčmář ve svých vzpomínkách. Vyhnaní zaměstnanci ČTK se do své budovy mohli vrátit až po několika týdnech.
Celou zprávu naleznete na (http://www.ctk.cz/novinky/) zde.