Olympiáda je v plném proudu, reportéři bojují s mrazem i nedostatkem spánku

Zimní olympijské hry jsou v plném proudu a sportovní redaktoři i reportéři ČTK v plném nasazení. Sportovní redakce ČTK zásobuje odběratele téměř nepřetržitým proudem zpráv, výsledků a zajímavostí, dva reportéři a jeden fotograf v dějišti her sledují hlavně českou stopu. Bojují s nedostatkem spánku, s bublinou, do níž se uzavírají někteří sportovci, a s pořádnou zimou.
Poprvé po mnoha letech zažívají totiž opravdu „zimní“ hry. „Jsem na čtvrté zimní olympiádě, ale poprvé se oblékám, jako bych šel na severní pól. Tak studený vítr, který fouká dole u moře a především v horách, jsem dosud nikde nezažil a nikdy jsem si neuvědomil, jak velký rozdíl udělá mezi skutečnou a pocitovou teplotou,“ říká zpravodaj ČTK Radek Smekal, který byl poprvé na zimní olympiádě v Salt Lake City v roce 2002. I místní říkají, že podobné mrazy v regionu Pchjongčchang nepamatují.
Jeden příklad za všechny. Na biatlonu novináři tráví vzhledem k českým úspěchům nejvíc času. Závody začínají až po osmé hodině večer korejského času, teplota padá hluboko pod bod mrazu až na -12 stupňů, ale pocitově je to prý až -21 stupňů.
Novináři si na olympiádách musejí zvykat na extrémní rozdíly teplot. Například v Riu před dvěma lety panovala horka a v autobusech řidiči „chladili“ novináře i třinácti stupni, v Pchjongčchnagu je to naopak. Venku duje severák a při vstupu do autobusu má člověk pocit, že vstoupil do sauny. V obou případech to znamená neustálé svlékání a oblékání.
Novináři mají stejně jako sportovci vlastní vesnici. Nové sídliště, na google mapách je vidět ještě jako staveniště, vyrostlo v přímořském Kangnungu. Po hrách se do něj budou stěhovat nájemníci a zařízení musí zůstat jako nové. V apartmánech jsou proto zalepené kuchyňské linky, oblepené rohy a obvázané jsou i kliky. Pro každého byly připraveny papuče, jak je v Koreji zvykem.
Z třídy uprostřed sídliště je nyní jednosměrka s autobusovým terminálem, odkud se vyráží na ledové sporty i do hor na sněhové dění. Jednou z hlavních dovedností novináře je zorientovat se v jízdních řádech a dojet včas na správné místo. Doprava po počátečních rozpacích (jako všude) funguje bezproblémově. „Jedna odlišnost tu je, každý autobus v Koreji má vpředu obří televizor, takže jsme v proudu dění i během přesunů,“ vypráví Smekal.
Technologickou vyspělost Korejci dokazují všude. V apartmánech se světla i teplota vody v koupelně ovládají z centrálního panelu uprostřed bytu. Novináři všude možně narazí na roboty. U jídelny jeden promítá na zem informace o počasí, další v tiskovém středisku rozváží novinářům vodu a ten největší luxuje.

Korejci jsou velmi milí a ochotní. Rádi se fotí nejen s hvězdami sportu, ale i novináři, které všude hned obklopí shluk místních dívek. Anglicky se většinou moc domluvit nedá a tak vznikají humorné situace. Nad vším vítězí korejská zdvořilost. Když třeba dobrovolník otvírá dveře, všem, kteří procházejí, říká: Thank You.
V hledišti jsou vidět i české vlajky. Často patří členům českého týmu, kteří přišli podpořit kolegy, ale nechybí ani fanoušci, kteří přiletěli z domova, pořádně se činí a sportovci o nich dobře vědí. „Jsou slyšet snad nejvíc ze všech. Klobouk dolů, strašně si toho vážíme,“ děkuje za všechny za podporu stříbrný biatlonista Michal Krčmář.
Osmihodinový časový posun oproti střední Evropě způsobuje, že se novinářský den poněkud natáhne. „Skokani tady končí až po půlnoci a když třeba Krčmář vybojuje medaili v 21:45 korejského času, jde se spát ve tři ráno. To je doma teprve sedm večer a noviny i weby stále potřebují něčím plnit,“ říká zkušený reportér.
Český olympijský výbor opět otevřel v dějišti her Český dům, je skoro hned vedle mediální vesnice, ale novináři se do něj moc často nepodívají. „Vracíme se tak pozdě, že se tam dostaneme na pivo jen výjimečně. A to ještě jen v rámci chystaných rozhovorů se sportovci,“ postěžuje si Smekal, ale zase tak moc ho to netrápí. I pro něj jsou olympijské hry vrcholem kariéry.
Jinak se tahle olympiáda od těch předchozích nijak zvlášť neliší. Jasně nalajnovaná pravidla, i když někdy nelogická a s chybějící špetkou variability, z ní dělají obří bublinu. Novináře i sportovce na začátku nasaje a po skončení vyplivne zpátky do reálného světa.

Olympijské zpravodajství ČTK je možné sledovat zde:

http://www.ceskenoviny.cz/tema/?aquery[klice]=olympijsk%C3%A9&stitek=olympijsk%C3%A9

Průběžně aktualizovaná sada snímků fotoreportéra ČTK Michala Kamaryta:

http://multimedia.ctk.cz/?setSite=foto-set&setId=17133158

Zimní olympijské hry jsou v plném proudu a sportovní redaktoři i reportéři ČTK v plném nasazení. Sportovní redakce ČTK zásobuje odběratele téměř nepřetržitým proudem zpráv, výsledků a zajímavostí, dva reportéři a jeden fotograf v dějišti her sledují hlavně českou stopu. Bojují s nedostatkem spánku, s bublinou, do níž se uzavírají někteří sportovci, a s pořádnou zimou. Poprvé po mnoha letech zažívají totiž opravdu "zimní" hry. "Jsem na čtvrté zimní olympiádě, ale poprvé se oblékám, jako bych šel na severní pól. Tak studený vítr, který fouká dole u moře a především v horách, jsem dosud nikde nezažil a nikdy jsem si neuvědomil, jak velký rozdíl udělá mezi skutečnou a pocitovou teplotou," říká zpravodaj ČTK Radek Smekal, který byl poprvé na zimní olympiádě v Salt Lake City v roce 2002. I místní říkají, že podobné mrazy v regionu Pchjongčchang nepamatují. Jeden příklad za všechny. Na biatlonu novináři tráví vzhledem k českým úspěchům nejvíc času. Závody začínají až po osmé hodině večer korejského času, teplota padá hluboko pod bod mrazu až na -12 stupňů, ale pocitově je to prý až -21 stupňů. Novináři si na olympiádách musejí zvykat na extrémní rozdíly teplot. Například v Riu před dvěma lety panovala horka a v autobusech řidiči "chladili" novináře i třinácti stupni, v Pchjongčchnagu je to naopak. Venku duje severák a při vstupu do autobusu má člověk pocit, že vstoupil do sauny. V obou případech to znamená neustálé svlékání a oblékání. Novináři mají stejně jako sportovci vlastní vesnici. Nové sídliště, na google mapách je vidět ještě jako staveniště, vyrostlo v přímořském Kangnungu. Po hrách se do něj budou stěhovat nájemníci a zařízení musí zůstat jako nové. V apartmánech jsou proto zalepené kuchyňské linky, oblepené rohy a obvázané jsou i kliky. Pro každého byly připraveny papuče, jak je v Koreji zvykem. Z třídy uprostřed sídliště je nyní jednosměrka s autobusovým terminálem, odkud se vyráží na ledové sporty i do hor na sněhové dění. Jednou z hlavních dovedností novináře je zorientovat se v jízdních řádech a dojet včas na správné místo. Doprava po počátečních rozpacích (jako všude) funguje bezproblémově. "Jedna odlišnost tu je, každý autobus v Koreji má vpředu obří televizor, takže jsme v proudu dění i během přesunů," vypráví Smekal. Technologickou vyspělost Korejci dokazují všude. V apartmánech se světla i teplota vody v koupelně ovládají z centrálního panelu uprostřed bytu. Novináři všude možně narazí na roboty. U jídelny jeden promítá na zem informace o počasí, další v tiskovém středisku rozváží novinářům vodu a ten největší luxuje. Korejci jsou velmi milí a ochotní. Rádi se fotí nejen s hvězdami sportu, ale i novináři, které všude hned obklopí shluk místních dívek. Anglicky se většinou moc domluvit nedá a tak vznikají humorné situace. Nad vším vítězí korejská zdvořilost. Když třeba dobrovolník otvírá dveře, všem, kteří procházejí, říká: Thank You. V hledišti jsou vidět i české vlajky. Často patří členům českého týmu, kteří přišli podpořit kolegy, ale nechybí ani fanoušci, kteří přiletěli z domova, pořádně se činí a sportovci o nich dobře vědí. "Jsou slyšet snad nejvíc ze všech. Klobouk dolů, strašně si toho vážíme," děkuje za všechny za podporu stříbrný biatlonista Michal Krčmář. Osmihodinový časový posun oproti střední Evropě způsobuje, že se novinářský den poněkud natáhne. "Skokani tady končí až po půlnoci a když třeba Krčmář vybojuje medaili v 21:45 korejského času, jde se spát ve tři ráno. To je doma teprve sedm večer a noviny i weby stále potřebují něčím plnit," říká zkušený reportér. Český olympijský výbor opět otevřel v dějišti her Český dům, je skoro hned vedle mediální vesnice, ale novináři se do něj moc často nepodívají. "Vracíme se tak pozdě, že se tam dostaneme na pivo jen výjimečně. A to ještě jen v rámci chystaných rozhovorů se sportovci," postěžuje si Smekal, ale zase tak moc ho to netrápí. I pro něj jsou olympijské hry vrcholem kariéry. Jinak se tahle olympiáda od těch předchozích nijak zvlášť neliší. Jasně nalajnovaná pravidla, i když někdy nelogická a s chybějící špetkou variability, z ní dělají obří bublinu. Novináře i sportovce na začátku nasaje a po skončení vyplivne zpátky do reálného světa. Olympijské zpravodajství ČTK je možné sledovat zde: http://www.ceskenoviny.cz/tema/?aquery[klice]=olympijsk%C3%A9&stitek=olympijsk%C3%A9 Průběžně aktualizovaná sada snímků fotoreportéra ČTK Michala Kamaryta: http://multimedia.ctk.cz/?setSite=foto-set&setId=17133158

Celou zprávu naleznete na (http://www.ctk.cz/novinky/) zde.